E-knihy

Stále se nám naskýtá jedna otázka, svůdná a zlá, budiž položena těm, kteří mají právo na takovéto pozoruhodné otázky, nejsilnějším duším dneška, které se umějí také nejlépe ovládat:

Nebylo by na čase, čím více se teď v Evropě vyvíjí typ "stádného zvířete", učiniti pokus se zásadním uměleckým a vědomým pěstěním typu opačného a jeho ctností? A nebylo by to pro demokratické hnutí samo jistým druhem cíle, vykoupení a ospravedlnění, kdyby přišel někdo, kdo by jich užíval - tím, že by se konečně k jejich novému a sublimnímu výtvoru otroctví (tím se evropská demokracie nakonec stane) našel onen vyšší druh panských a císařských duchů, jenž by se naň postavil, držel se ho, pozvedl se jím? K novým, dotud neznámým vlastním výhledům?

K vlastním úlohám?

Pohled na nynějšího Evropana mi skýtá mnoho nadějí. Tvoří se tu smělá, vládnoucí rasa na širokém, neobyčejně inteligentním stádném davu. Je jasné, že hnutí k vytvoření tohoto davu nejsou už sama v popředí. Tytéž podmínky, které popohánějí vývoj davového zvířete, popohánějí také vývoj vůdčího zvířete.

Neodvratně, zvolna, strašně jako osud se blíží velký úkol a otázka: Jak má být spravován svět jako celek? A jak má být vychováván a pěstěn "člověk" jako celek, ne už národ nebo rasa?

Zákonodárné morálky jsou hlavním prostředkem, jimiž můžeme z člověka udělat, co se jen tvůrčí a hluboké vůli líbí, ovšem s podmínkou, že taková umělecká vůle nejvyššího stupně má ve svých rukou moc a že může svou tvůrčí vůli prosazovat po delší dobu ve formě zákonodárství, náboženství a mravů. Po takových lidech velkého tvoření, po vlastních velkých lidech, jak já jim rozumím, budeme se dnes a pravděpodobně ještě dlouho marně ohlížet: není jich, až konečně budeme muset - po mnoha zklamáních - začít chápat, proč jich není a že jejich vzniku a vývoji pro dnešní dobu i na dlouho nepřekáží nic jiného, než to, čemu se teď v Evropě říká jednoduše "morálka", jako by nebyla jiná nebo nesměla jiná být, než ona shora zmíněná morálka stádných zvířat, která se všemi silami pachtí po všeobecném štěstí v Evropě jako po zeleném pastvisku, totiž po jistotě, bezpečnosti, pohodlí, snadném životě a konečně, "jde-li všechno dobře", doufá, že se obejde beze všech pastýřů a náčelnických beranů. Její poučky, nejčastěji kázané, jsou "rovnost práv" a "soucit k všemu trpícímu" - utrpení samo je jimi pokládáno za něco, co se musí prostě odstranit. Že takové "ideje" mohou být stále ještě moderní, to poskytuje špatný pojem modernity. Kdo však důkladně přemýšlel o tom, kde a jak rostlina-člověk vyrostla nejmohutněji, musí se domnívat, že se to stalo za opačných podmínek. Že nebezpečí jeho postavení musí ohromně vyrůst, že se jeho vynalézavost a síla přetvářky musí probojovávat pod dlouhým tlakem a nutností, že se musí jeho vůle k životu stupňovat až k neomezené vůli k moci a nadvládě, a že nebezpečí, tvrdosti, násilnosti, nebezpečí na ulici jako v srdci, nerovnosti práv, skrývání, stoicismu, pokušitelství, čertovství všeho druhu, zkrátka protikladů všeho, po čem touží stádo, je zapotřebí k zvýšení typu člověka. Morálka s opačnými úmysly, která chce vypěstovat člověka do výše místo do pohodlí a prostřednosti, morálka s úmyslem vypěstovat vládnoucí kastu - budoucí pány země - ta se musí, aby mohla být určena, připnout na nynější mravní zákon a uvésti se jeho slovy a zdáním. Je pochopitelné, že k tomu bude zapotřebí vymyslet mnoho přechodných a klamavých prostředků, a poněvadž život jednoho člověka neznamená skoro nic ve srovnání s tak dlouhými úkoly a úmysly, bude nutno vypěstovat nový druh, v němž bude zaručeno téže vůli a témuž instinktu trvání po několik pokolení - nový druh a nová kasta pánů. To je tak jasné, jako dlouhé a ne-snadno vyslovitelné atakdále této myšlenky.

Připravovat obrácení hodnot pro určitý silný druh lidí nejvyšší oduševnělosti a silné vůle a za tím účelem u nich pomalu a opatrně rozpoutávati množství instinktů držených na uzdě a zapíraných: kdo o tom přemýšlí, náleží k nám, svobodným duchům - ovšem k novějšímu druhu "svobodných duchů" než jsou dosavadní, neboť ti by si přáli asi pravý opak. Sem patří, jak se mi zdá, především evropští pesimisté, básníci a myslitelé vzbouřeného idealismu, pokud je jejich nespokojenost s veškerým bytím alespoň logicky nutí k nespokojenosti s dnešním člověkem, rovněž někteří nenasytně ctižádostiví umělci, kteří bez ostychu a bez podmínek bojují za zvláštní práva vyšších lidí a proti "stádnému zvířeti" a svůdnými prostředky umění uspávají u vybraných duchů všechny stádné instinkty a předpisy, za třetí všichni ti kritikové a historikové, kteří statečně pokračují v šťastně započatém objevování starého světa - to je dílo nového Kolumba, německého ducha. (Jsme stále ještě v začátcích tohoto dobývání). V starém světě vládla totiž v skutečnosti jiná, panštější morálka než dnes, antický člověk byl pod výchovným kouzlem své morálky hlubší a silnější nežli člověk dnešní. Byl to doposud jediný "zdařilý člověk". Avšak pokušení, kterým působí starověk na zdařilé, tj. na silné a podnikavé duše, je ještě dnes jedno z nejjemnějších a nejpůsobivějších ze všech protidemokratických a protikřesťanských, jako jím bylo už v době renesanční.

Píši pro druh lidí, kteří ještě nejsou, pro "pány země".

V Platonově Theagu stojí psáno: "Každý z nás by chtěl být pánem pokud možno všech lidí, nejraději bohem." Toto smýšlení se musí objevit znova. Angličané, Američané, Rusové...

Pralesní vegetace "člověk" se objeví vždy, kde byl boj o moc veden nejdéle. Velcí lidé. Pralesní zvířata jsou Římané.

Od nynějška nastanou příhodnější podmínky pro obsáhlejší útvary pánů, jakých ještě nebylo. A to není ještě to nejdůležitější, je umožněn vznik mezinárodních rodových svazů, které si vytknou za úkol vypěstovati rasu pánů, budoucí "pány země". Novou, ohromnou aristokracii, vybudovanou na nejtvrdších zákonech proti sobě samé, v níž bude dáno vůli filosofických násilníků a umělců-tyranů trvání po tisíciletí, vyšší druh lidí, kteří pro svou převahu vůle, vědění, bohatství a vlivu budou používat demokratické Evropy jako poddajného a ohebného nástroje, aby osudy země dostali do svých rukou, aby jako umělci pracovali sami na "člověku". Dosti, přichází doba, kdy se budeme v politice přeškolovat.